Většina štěňat, která se u nás prodají, spadá do kategorie tzv „bezpapíráků“ – tedy údajně čistokrevných psů, kteří však z nějakého důvodu nemají průkaz původu. Argumentem drtivé většiny kupujících je, že oni průkaz původu k ničemu nepotřebují, že přece nechtějí chodit na výstavy – tak proč by zbytečně platili víc peněz?! Neuvědomují si, že tady jde v prvé řadě o něco jiného, a sice o kontrolovanost takového chovu. Ten, kdo odchovává psy s „rodokmenem“, nemusí být anděl (stejně jako každý, kdo odchovává štěňata bez PP, není automaticky lump), ale musí být pod trvalou kontrolou chovatelského klubu, který do chovu pustí jen zvířata bez závažných zdravotních vad. Organizovaný chovatel se také zavazuje dodržovat mnoho pravidel zodpovědného chovu – od toho, že fenku nekryje častěji než jedenkrát ročně, aby se nevyčerpávala, přes podmínky, v nichž psi žijí, péči, která jim je poskytovaná, až třeba po očkování nebo minimální datum odběru. To vše je kontrolováno ze strany poradců chovu a klubových orgánů, veterinářů i ostatních chovatelů. Pokud někdo tato základní pravidla porušuje, průkaz původu pro svá štěňata teď ani v budoucnu nedostane.
A případně se přesune na druhou stranu bariéry – mezi ty, kteří odchovávají „bezpapíráky“. Pro chovatele psů bez PP totiž prakticky žádná taková omezení neexistují. Pravda, měli by se řídit minimálně Zákonem na ochranu zvířat v zájmových chovech – ale kde není žalobce, není soudce. Zvláště když každý ústupek od chovatelské etiky znamená zvýšení zisku! Když budu krýt fenku při každém hárání, bude mít více štěňat, za něž tudíž utržím více peněz. Když štěňata nebudu „zbůhdarma“ živit do osmi týdnů, ale prodám je ihned po odstavu, třeba už ve čtvrtém pátém týdnu, rovněž výrazně ušetřím. Vzápětí novým majitelům vysvětlím, že jsem tak malé štěně nemohl dát ani naočkovat. Odčervit samozřejmě také ne. Moje štěňata samozřejmě nikdo nekontroloval (i kontroly vrhu něco stojí), neviděl je ani veterinář (drahé!), natož abych je nebo jejich rodiče podrobil preventivním kontrolám kyčlí, koktů a dalších dědičných chorob.
Málo platné, zákony ekonomiky jsou neúprosné – kdo nabízí „levná“ štěňata, a nechce prodělávat, musí si ušlý zisk v důsledku nižší prodejní ceny nějak kompenzovat.
Všichni ti, kteří si koupili levné štěně bez PP a radují se, jaké terno udělali, by se měli zamyslet nad tím, na úkor čeho výhodná nižší cena byly. Nepřeju jim nic špatného, ale dost možná v průběhu následujících let u veterináře nechají mnohonásobek kupní ceny.
