Nakonec to ale zase tak moc dlouho netrvalo. Že se kýžených malých „tralaláčků“ nejspíš dočkáme bylo jasné už celkem záhy po nakrytí. Nebyl k tomu zapotřebí ultrazvuk ani odborné vyšetření na „psí gynekologii“ . Viktorka prostě byla jiná. Místo obvyklého vyskakování nás po návratu domů vítala válením po zemi a demonstrativním vystrkováním bříška. Místo nekonečného přinášení nejrůznějších hraček během sledování večerních zpráv se uložila vedle nás a sledovala televizi s námi – věc nevídaná. Do té doby nekonečně žravá fenka, ochotná spolknout i celou bramboru nebo slupku od cibule, se náhle začala nimrat v jídle a vybírat si: tohle chci a tohle ne. Na psí kamarády venku, s nimiž si ještě nedávno nadšeně hrála, začala výstražně povrkávat. Bříško ještě ani nezačalo růst, a přesto jako by nám všemi cestami dávala na vědomí: jednejte se mnou v rukavičkách, budu maminka!